Nic není náhoda

Námět na tento článek vznikl v noci, těsně před spaním. Nevím proč, ale v okamžiku, kdy si jdu večer lehnout, mě začnou hlavou běžet myšlenky a rojí se nové nápady.

Místo toho, abych se zklidnila a vypnula, hlava začne pracovat a ne se zastavit. Někdy musím znovu rozsvítit, zapsat si, co mě napadlo nebo něco důležitého „googluju“, protože ráno bych si na to už nevzpomněla. Zjistím pak, že jsou 2 hodiny ráno a že za 3 vstávám.

Přesvědčuju hlavu, že končíme a říkám si: „Na nic nemyslím a spím“. Jenže čím víc se přesvědčuju, tím méně to funguje.

NIC NENÍ NÁHODA

Právě nedávno jsem takhle před usnutím přemýšlela nad tím, že nic není náhoda a vše se děje tak, jak má. Všechno má svůj smysl, jen to třeba v tu danou chvíli nedokážeme ocenit.
Vybavila se mi moje „papírová“ cesta.

NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY

Když jsem byla studentka, chodila jsem na brigádu do jedné malé místní tiskárny. Tiskly se tam noviny s prodejem nemovitostí a já je skládala do sebe. Všude byly obrovské palety s různým druhem papíru, smrděly tam barvy a byl tam šílený hluk ze všemožných strojů. Jako brigáda dobrý, ale představa, že bych tam pracovala… NIKDY.
V té době jsem maturovala a o dalším studiu jsem neuvažovala. Myslela jsem, že po škole na mě všude čekají s otevřenou náručí a práci seženu raz dva. No.. nebylo to tak. Kde nic, tu nic 🙁
Naši to vyřešili za mě. Oznámili mi, že mi zařídili bezva job a hned nastupuji. Ten bezva job byla zmiňovaná tiskárna.
Obrečela jsem to a v tu chvíli je nenáviděla za to, že musím pracovat tady. Třísměnný provoz, smrad a těžký papír. Nebyla to moje představa o vysněné práci. Dělala jsem tam, co bylo potřeba.

Naučila jsem se spoustu informací o papíru a tisku jako takovém. Od začátku až po úplný konec. Jenže v té době jsem to vůbec neocenila, bylo mi to jedno.
Jednou jsme tam tiskli inzertní noviny a v nich byl inzerát na administrativní práci. Náhoda? Využila jsem toho a po roce utekla.

KRUH SE UZAVÍRÁ

Letos je to 21 let, co jsem tam pracovala. Nějak jsem za ty roky na to úplně zapomněla.
Můj život se ubíral jinou cestou. Vedla jsem lidi, zjednodušovala procesy a myslela si, že tohle je mé poslání, moje cesta. Až do nedávna.
Začala jsem tvořit vlastní deníky a osud mi do cesty přihrál grafické studio. Můj směr se zase úplně změnil. 

A co ve studiu řeším? Gramáž a druh papíru, na který budeme tisknout klientům jejich brožury. Naskočily mi okamžitě pojmy jako falcování, bigování, CMYK, jednotlivé druhy papírů a spousta dalšího. Náhoda? ROZHODNĚ NE!

VDĚČNOST

Až dnes jsem si uvědomila, jak jsem vděčná za to, že jsem měla možnost v té tiskárně pracovat. Díky ní jsem se naučila rozumět papíru a můžu to využít nejen v práci, ale hlavně v mém tvoření, kde je pro mě důležité vědět, na jaký papír budu deníky tisknout.

Tu noc jsem dost přemýšlela nad tím, jestli  se má cesta opravdu změnila a nebo jsem se jen vrátila na tu SVOU.. Došla jsem k tomu, že u papíru jsem začala a u papíru také skončím, protože jak se zdá, tak si mě vybral 🙂

Usínala jsem s jasným závěrem.

NIC NENÍ NÁHODA… Ta totiž NEEXISTUJE.

Jak „náhody“ vidíte vy?