1 tip na (vánoční) dárek

Asi to všichni známe. Pravidelně každý rok si lámeme hlavu nad tím, co koupit rodičům, prarodičům k narozeninám nebo k Vánocům.

„JÁ NIC NEPOTŘEBUJI“

Na otázku, co by si přáli, se nám často dostává odpovědi “Nic, já všechno mám, budu rád(a), když se JEN sejdeme“. Jenže to nám nestačí. Chceme ty své milované něčím obdarovat, dát jim něco hmatatelného, protože osobní kontakt leckdy vnímáme jako něco samozřejmého a OBYČEJNÉHO.

Ale není. Čas, který můžeme věnovat svým nejbližším, je právě to nejcennější. Naši rodiče a prarodiče toho hodně prožili, mají spoustu zkušeností a vzpomínek, a to nejen na své dětství, ale také na své předky. Jen od nich se můžeme dozvědět něco víc o své rodině. Jen od nich můžeme poslouchat příběhy, které jim byly předány. S přibývajícím věkem, kdy postupně zapomínají na události přítomné, vzpomínky dávno minulé zůstávají. A to je dobré využít, protože s jejich odchodem pak odejdou i cenné informace, které už nám nikdo jiný neodhalí.

JAKÝ DÁREK?

A právě se vzpomínkami souvisí i můj tip na dárek, který se nám osvědčil. Upozorňuji, že toto není žádná reklama, ale jen má osobní zkušenost 😀

Pár let zpátky jsme s manželem řešili, co bychom mohli dát 80leté babičce jako dárek. „Beznožka Janka“, jak o sobě říkávala, byla na vozíku, takže pohybu moc neměla. Pokud nezaměstnávala mysl luštěním křížovek, nebo se neradovala z pravnoučat, vysedávala před televizí a sledovala různé pořady a teleshopping. Nechtěli jsme, aby před televizí „zakrněla“ a hledali způsob, jak ji zaměstnat jinak. Chtěli jsme, aby se pořád cítila potřebná. Narazili jsme na knihu Babičko vyprávěj.

VZPOMÍNKY NA PAPÍŘE

To bylo ono! Jednoduchá návodná kniha, jak popsat svůj život a vzpomínky. Janka měla pestrý život. Byla veselá a dost cestovala. Často vyprávěla různé příběhy, a i přes svůj věk si hodně pamatovala. Knihu jsme viděli jako perfektní způsob, jak uchovat tato vyprávění i pro další generace.

Nečekali jsme, že dárek bude mít takový úspěch. Babička se do psaní okamžitě pustila. Přes to, že kniha má nějakou strukturu, Janka do ní psala, jak jí to napadlo – byla prostě svá. Vypsala se z různých témat – i z citlivých, které dost možná světlo světa spatřily až na papíře. A o to šlo. Vzpomínala, lepila, stříhala, psala. Kdykoliv jsme k ní přijeli, měla knihu otevřenou a pracovala na ní. Úplně jí to pohltilo. Chtěla toho tolik předat a říct.

MISE SPLNĚNA

Knihu stačila dopsat. Říkávala, že je škoda, že ji nedostala dřív, že by si určitě vzpomněla na víc věcí.  I tak to byl na její věk úctyhodný výkon.

Je to právě rok, co nás opustila a my jsme vděční, že máme tuto cennost, ze které můžeme čerpat. Z knihy vyzařuje její osobnost a roztřesený rukopis ji dodává autentičnost. Když v ní listujeme, jako by tu s námi pořád byla. DĚKUJEME BABIČKO!

Věřím, že někoho z vás tento tip zaujal a třeba mu tak pomůžu s výběrem dárku 😊. Kromě nenahraditelných cenných informací má psaní knihy spoustu dalších benefitů:

• pozitivní vliv na mozek
• rozvoj motoriky (psaní, stříhání, lepení)
• odpoutání se od televize
• radost z výsledku (těžit z knihy budou všichni a na dlouhá léta)

S přibývajícím věkem konečně chápu význam slov “Nic, já všechno mám, budu rád(a), když se JEN sejdeme“. Proto malá rada na závěr:

Setkávejme se, povídejme si, ptejme se svých blízkých na to, co nás zajímá, protože nikdy nevíme, kolik společného času nám zbývá.