Můj příběh

Jsem návrhářka a konečně si plním své sny.
Jsem tak trochu blázen, který v době technických vymožeností a aplikací DÁVÁ PŘEDNOST PAPÍRU.
Vracím se tak k tradici ručně psaných bloků, zápisníků a diářů, které navrhuji. Chci ukázat na kouzlo příběhů, které vznikají, když si vezmeme tužku a zaznamenáme důležité okamžiky svého života, myšlenky, které nás napadají a nejtajnější přání, která máme. Každý z nás má co vyprávět.

Mám ráda jednoduchost a praktičnost, a to se snažím do své tvorby přenášet.
Výrobu deníků nevnímám jako práci, ale jako hru, která mě baví. Přináší mi RADOST, kterou mohu sdílet dál. Je to kus mého já.

Když jsem byla malá, věřila jsem, že jednou budu návrhářka.
Rodiče měli představu, že budu doktorka nebo právnička a tak mě osud zavál     na Gymnázium. Nebyla to úplně šťastná volba. Nebavilo mě to a já jím „proplula“  s odřenýma ušima. Bylo mi jasné, že po tomto zážitku už žádná další škola! Našim se rozplynul sen a já se vrhla rovnou do práce.

Zatím jsem celý svůj pracovní život zasvětila korporacím. Jistota, benefity, spousta rozvojových školení. Vím například, jak komunikovat, vést lidi a zvládat time management. Jsem za to nesmírně vděčná. ALE… Svou kreativitu a čas jsem investovala do cizích snů. Kdy už přijdou na řadu ty moje? CHCI BÝT PŘECE NÁVRHÁŘKA…

Byla jsem lapená v té velké mašině a ne a ne se z ní dostat ven.

Při jednom takovém rozvojovém programu, jsme měli zavřít oči a představit si,  co bychom chtěli v budoucnu dělat, kde bychom chtěli být. Až tady jsem si uvědomila, že práce, kterou dělám, mě nenaplňuje. Naopak, bere můj čas.  Takhle to opravdu chci?

První, co mě tenkrát napadlo, byl název SDÍLÍM RADOST.
V hlavě mi vyskočil téměř okamžitě. Tak fajn, teď jen vymyslet, jakou radost můžu sdílet.
Dala jsem si závazek, že ve svých 40-ti letech budu sdílet radost.

Tvořit jsem začala v roce 2005, kdy se mi narodila první dcera. V době, kdy spala, já přicházela na chuť digitálnímu scrapbooku a krok za krokem se učila                      z dohledaných materiálů, jak pracovat s grafickým programem. Vzniklo z toho pár upravených fotek, nic velkého. S druhou dcerou jsem dovednost povýšila na tvorbu kalendářů pro babičky, vánoční pohledy a přáníčka. Každý rok jsem se pak naučila nové a nové věci.

Nevím jak vy, ale já s koncem roku vždy řeším diář na další rok.
Na trhu jich je tolik, ale žádný z nich neobsahuje to, co potřebuji. Spousta věcí je pro mě zbytečných.

Jako vytížená máma potřebuji mít přehled, jaké mají děti rozvrhy a kdy ve škole zvoní. Potřebuji mít přehled všech kroužků, zápasů, závodů, vystoupení a nevím, čeho ještě, co mé dcery mají. A hlavně... chci to mít na jednom místě. Nechci klikat na x webových stránek a hledat jednotlivé informace.

Další výzva byla na světě. Vyrobím si diář, který mi bude šitý na přímo na míru. Zvládla jsem to. Bez zkušeností, jak na to, pouze s fantazií, Excelem a grafickým programem. Vypadal přesně tak, jak jsem si představovala.

Mezi přáteli měl diář ohlas a ozvalo se jich dost, co by chtělo svůj diář také. Na to jsem si odpověděla, že bych musela dát v práci výpověď, abych tohle všechno stihla.

Po diáři přišly školní diáře pro mé děti, svatební deníky vyráběné kamarádkám, svatební oznámení, zápisník pro vinaře a zápisník „Moje nápady“. To vše během jediného roku.

Už vím, jakou RADOST můžu sdílet. Deníky a diáře všeho druhu.

Vzniká tak pomalu můj projekt S RADOSTÍ PRO TEBE.
S radostí vám nasdílím  tyto deníky a zápisníky. Nápadité, jednoduché
a originální.

Najdou se v nich: