Proč si psát deník anebo lépe.. Proč vůbec začít psát

Píšete si nebo psali jste si někdy nějaký deník?
Asi jako každá holka, i já, jsem si jeden takový psala. Byl hodně soukromý. V té době bych asi vraždila, kdyby ho někdo našel a četl. Možná bych to udělala ještě dnes 🙂 Týkal se totiž kluků a bylo tam úplně všechno. Psala jsem ho asi 2 roky, týden co týden.

Pamatuji se, že obálka toho deníku byla červená. Asi jako já teď, když si na to vše vzpomenu. I když je to více jak 20 let, vybavuji si, co tam bylo a jak byl strukturovaný. Nějak ale záhadně zmizel. Nezničila jsem ho já, ale asi rodiče po tom, co jsem se odstěhovala. Tak jen doufám, že ho nečetli. To by byl totiž trapas.

Žádný další deník už jsem nepsala. Nějak nebyl čas, chuť a ani důvod, proč bych si měla něco zapisovat.

JE TO JEN PRO HOLKY?

Řekla bych, že psaní deníků patří hlavně k věku teenagerů a je to spíš holčičí záležitost. Schválně… Koukněte na nabídku „tajných“ deníčků. Je to dost zaměřeno na holky. Co kluci? Ti si jako deník psát nemůžou? Jak teda řeší emotivní situace, trápení nebo své sny?

Pokud tento článek čte nějaký muž, ráda bych věděla, jak to má / měl on. Psal si někdy nějaký deník? Pokud ano, o čem byl?

PSANÍ NA POČÍTAČI NEVONÍ!

S přibývajícím věkem nějaký deník vůbec neřešíme. Ani nás nenapadne, že bychom si mohli něco zaznamenávat.

Když si tak uvědomím, obecně psaní na papír se moc v dnešní době nenosí. Máme notebooky, telefony, aplikace.  Na papír si možná tak napíšeme nákup, nějakou poznámku, někdo ještě dětem omluvenku do školy. Ale i to se dnes už řeší elektronicky. A deník? Byl nahrazen spíš psaním blogů.

Žijeme si ten svůj život, situace přicházejí a odcházejí. Žijeme ve shonu a rychlosti. Musíme stihnout spoustu věcí a NENÍ ČAS PRO SEBE.

Není to škoda? Přitom psaní má spoustu výhod.

PROČ TEDA VŮBEC PSÁT?

• Pozitivní vliv na mozek

Ruční psaní aktivuje v mozku stejné oblasti, které jsou činné během meditace, zvyšují kreativitu a působí na všechny smysly.

Mě osobně to pomáhá při učení. Přepisováním si zapamatuji víc věcí, protože se soustředím na to, co píšu.

• Uvolnění stresu

Můžeme se „vykřičet“ a nikdo nás za to nebude soudit. Můžeme dát absolutní průchod emocím a papír použít jako imaginární boxovací pytel. Navíc slouží dobře jako sebereflexe – můžeme situaci zpětně vyhodnotit, až „vychladneme“. Je to vlastně taková pěkná terapie. Jen si vzpomeňte na Bridget Jones 🙂

• Zachovává naše vzpomínky, nápady a sny

Kolikrát nás během dne napadne něco úžasného, ale než se dostaneme domů nebo do kanceláře, je to pryč. Přitom právě takový bleskový nápad může být klíčový. Pravidelně se mi to stává při cestě autem a těsně před spaním.

• Ponoření do vlastních myšlenek

Psaním přemýšlíme, utřídíme si myšlenky a srovnáme si v sobě své pocity. Jsme jen sami se sebou. Můžeme to brát jako takový zklidňující rituál na konci dne. S kávou, oblíbeným čajem. Anebo ráno, po probuzení…

• Fantazie

Nemusíme se jen omezovat na písmo. Můžeme malovat, lepit, dělat myšlenkové mapy. Zkrátka cokoliv, co nám zpříjemní ten okamžik.

Zní to všechno zajímavě, že?

A stačí tak málo. VZÍT TUŽKU, PAPÍR A ZAČÍT.

Jdete do toho?

Kdo ví, třeba v budoucnu někdo právě ten váš deník najde a budete slavní, jako třeba Samuel Pepys

No… já jen pořád doufám, že ten můj červený deník je opravdu fuč, ten by se zrovna najít nemusel 🙂